Canberra a Snowy Mountains

Po menší odmlce se zase hlásím. Chvíli trvalo než jsem vstřebal dojmy a zpracoval všechny fotky. O víkendu jsem se totiž zůčastnil intenzivního kurzu Polštiny. Slovo dalo slovo a nabídku, kterou jsem dostal od spolužačky nešlo odmítnout. V pátek ráno jsem vyrazil s polskou posádkou (čítající tři polky a jednoho poláka) do hlavního města Austrálie Canberry a následně do Snowy Mountains, kde jsme měli v úmyslu pokořit nejvyšší horu Austrálie Mt.Kosciuszko.

"Cestu jsme absolvovali v prostorné Elantře" (vsuvka pro Jarka :-D). Seděl jsem na místě spolujezdce, takže jsem se celou cestu cítil jako řidič, jen ten volant mi chyběl. Při výjezdu z e Sydney jsem se nestačil divit. Ve chvílích, kdy jsem nespal (asi 30 minut, ze 6 hodin jízdy), jsem obdivoval úchvatnou krajinu. Všude plno prostoru, žádné domy, malý provoz, buš a horko (a to prosím ještě není ten správný outback). Do Canberry jsem se těšil, měl jsem nastudováno plno informací z průvodce, ale hned při vjezdu jsem byl docela zklamán.

Canberra, leží asi 300km jihozápadně od Sydney a na jejím místě dříve stávala malá ovčí farma, teď je město soustředěno kolem uměle vytvořeného Burley Graffinova jezera. Australané se nemohli dohodnou jestli bude hlavní město Sydney nebo Melbourne a proto v roce 1908 vypsali mezinárodní soutěž, kterou vyhrál americký zahradní architek Burley Griffin. Tak započala stavba Canberry, města, které mělo být na půli cesty mezi dvěma výše jmenovanými. Je to hezky naprojektované, je fascinující, že je tam vše souměrné, že tam nejsou mrakodrapy a díky skvělému rozvržení ulic ani dopravní zácpy, ale takhle chladně a prázdně na mě nepůsobily ani pravé komunistiké města v Rusku. Není tam žádná hromadná doprava, žádné reklamy, žádný ruch, prostě nic, co by člověk od města očekával. Působilo to na mě trochu depresivně. Neviděl jsem však vše, a nerad bych městu nějak křivdil. Své příznivce si určitě najde, když tam žije něco kolem půl milionu lidí.

Abych nepsal půl dne tak to zkusím shrnout. Byli jsme se podívat v parlamentu - centru australské vlády a demokracie. Budova stará 20 let vypadala, jako by ji otevřeli před rokem. Nejvíc Vám asi ukážou fotky. Za zmínku taky stojí 220 tun težký stojan na vlajku.

Vyjeli jsme taky na Mount Ainslie, což je jeden ze čtyř vrcholků, mezi kterými se město rozprostírá. Byl odtamtud nádherný výhled na město a teprve tam vynikla symetričnost a preciznost Griffinova návrhu. Být to na mě, tak bych se určitě ještě podíval na Válečný památník, kde je jedna z největších mozaiek na světě a taky do národní galerie. Polští spolucestovatelé však byli jiného názoru, byl jsem v menšině a nezbývalo mi nic jiného, než se podřídit. Odměnou mi byla pizza, kterou jsem neměl už dva měsíce (přemýšlím, jestli jsem měl někdy delší pauzu). Plni sil a odhodlání jsme pak vyrazili vstříc sněžným horám na jih, které jsou součástí velkého předělového pohoří. Po cestě jsem nezapomněl vyfotit klasickou a častou značku "pozor na klokany". Ti si vesele hopskali podél cest.

Poláci měli booknutý backpacker (ubytovnu) v malebné horské vesničce Thredbo. Já s něma jel však na poslední chvíli a proto jsem spoléhal, že se vyspím na podlaze. Samonafukovačku jsem přece netahal přes půl světa pro nic za nic, že. Nemilé překvapení však nastalo, když jsem zjistil, že budu moct přejít přes recepci až v 8, večer, když odejde paní recepční. Půlhodinové mrznutí venku jsem přežil (fakt tam byla kosa) a ze strachu, že mě odhalí (ubytovna byla fakt malá) jsem se rozhodoval, jestli mi mytí zubů stojí vůbec zato. Ranní včasné probuzení nebylo o nic příjemnější, měl jsem totiž odejít dříve než paní recepční bude vzhůru. Ti kdo mě znají však ví, jaký jsem spáč. Nepodařilo se mi to. Paní tam byla dříve než jsem očekával a proto jsem se hezky po česku vytratil oknem přes balkón. Ušetřených $30. Bod pro mě. Čekání na komicky mluvící Poláky jsem si zpříjemnil srazem veteránů. Na nedalekém plácku bylo asi padesát Triumphů.

Pofotil jsem, pokochal se a pak jsme vyrazili zdolat Mt.Kosciuszko, hora vysoká 2 228 m.n.m. nese jméno po polském generálovi Kosciuszkovi. Správná výslovnost je tedy Koščůško, ale Ozzici (australani) říkají Koziosko. Zvolili jsme nejdelší trasu, ale i tak to byla (pro mě zkušeného a světaznalého ;-D) docela procházka. Cestou jsme šli místy i po sněhu a byla tam fakt zima. Docela rozdíl, dole se dalo chodit v kraťasech a nahoře bych bez bundy asi umrznul. Památeční foto na střeše Austrálie a mizeli jsme dolů.

Další noc jsem po naléhání většiny raději zaplatil a mohl si tak vychutnat ničím nerušené mytí zubů (mamka jistě ocení). Ráno jsem vstal o hodinu dříve, protože se v čr měnil čas a můj mobil ho ze zatím nezjištěných důvodů změnil taky. Cestou zpátky jsem ještě stihl vyfotit a natočit ptáka Emu (čímž se popírá mé dřívější tvrzení o existenci těchto obrů pouze na NZ).

Děkuji rodičům zato, že jsem se narodil v pohraničí. Po dvou dnech v polské společnosti jsem v sobě totiž objevil jistou lingvistickou anomálii, nedělá mi žádný problém plynule mluvit v Polském jazyce o jakémkoliv tématu. Znalosti polštiny jsem si rozšířil již na Mazurech, ale teď jsem zjistil že, rozumím asi 90%. Je to až s podivem, když vezmu v potaz to, že už spolužáci z Frýdku-Místku (pouze 25km) nerozumí skoro ani slovo. Netušil jsem, že by se mi výuka "ponašemu" dědou, babičkou a blízkými sousedy mohla hodit i v klokanově. Smáli se sice co deset minut různým mým pofiderním výrazům, ale bylo to oboustranně obohacující.

Taky mám velkou naději, že tady půjde cestovat i s rozumným finančním obnosem. Cesta tam i zpět dlouhá 1100km, mě stála $26 dolarů, což si tady vydělám za dvě hodiny. Doufám tedy, že se ještě někde podívám.

Fotky z víkendu tady.

Sydney Motorshow a Chinese Garden

Plně vytížen studiem a prací nestíhám odpovídat skoro ani na maily, natož psát tady. Dnes to proto zkusím jen ve zkratce a asi potěším jen jednoho, dva, možná i tři čtenáře blogu. Dámy mi prominou, Jarek bude skákat radostí. O víkendu jsme totiž v sobotu s klukama ze školy navštívili Sydney Motorshow. Sice se mi skupina ztratila asi u druhého auta (které jsem obcházel, fotil a obdivoval), ale i tak jsem si to užil. Bylo to poměrně velké, plno aut, žen, fotografů a dárkových předmětů. Nechyběla ani Škoda.

Při mé otázce, kolik čechů pracuje ve Sydneyské škodovce mi Ozzik odvětil, že jen jeden (shef), ale ten tam zrovna nebyl, což mě docela překvapilo. RSo, Scout, jako doma.

Největší zajímavost pro mě byla ale značka Holden.

Mnohým se toto slovi pojí s pokrem, ale já jsem zjistil, že je to akorát jiný název pro vozy Opel. Přišlo mi, ale že mají docela odlišné modely než jsem vídal v Evropě.

Mě se tentokrát hodně líbilo tohle Volvo C30. (Pro Sylvu, co Honzo?)

Taky Lence jsem nezapomněl vyfotit Suzuki Swift ve verzi Sport ;) Jinak nechyběly ani starší auta, skoro každá značka měla také jeden futuristický hybridní model a nebyla nouze ani o různé doprovodné akce, mohli jste si například vystát půlhodinovou frontu na zmrzlinu zdarma u stánku fauve (VW) nebo si zařídit skoro reálně Lancera. Já si vystál akorát venku řadu na projížďku uměle vytvořenou offroad dráhou, kde byla houpačka, různé kořeny a výmoly.

Den jsem zakončil návštěvou Chinese Garden (čínská zahrada), kterou v roce 1984 zdarma pro Sydney navrhlo sesterské čínské město Guangdong.

Nachází se v Darling Harbouru a skýtá příjemné útočiště před ruchem městských ulic. Zrovna se tam konala i nějaká svatba, tak jsem si zvěčnil ženicha a nevěstu.

V neděli jsem se pak byl koupat na známé Bondi beach, protože bylo 32°C, ale nebudu to dále protahovat. Už tak jsem se u těch aut dost krotil ;-D a doufám, že se až sem dočetli i jiní než Jarek a Petič!

Pro zájemce nové fotky v albu Sydney motorshow a Chinese garden.

První měsíc za mnou. Jaké to tady je?

Ač se to mnohým nezdá, jsem tady přesně měsíc. Hodilo by se tedy nějaké shrnutí a porovnání.

Jako první bych asi rád rozebral lidi. Kdo už tady někdy byl, dá mi za pravdu, kdo ne, tak stejně asi věřit nebude. Všichni se tady totiž usmívají, nikam nespěchají, rádi pomůžou a celkově to působí úplně jiným dojmem než u nás. Vlezete do autobusu, pozdravíte se přátelsky s řidičem a při vystoupení mu poděkujete - zcela běžná praxe. V obchodě a vlastně kdekoliv jinde se pokaždé setkáte při pozdravu s hláškou "Hi, how are you?" (čau, jak se máš?). Ze začátku mě to trochu zarazilo, přece jen bych to od prodavačky nečekal, ale teď už s jistotou a rychlostí blesku odpovídám "fine, thanks and you?". Řekl bych, že je to dokonce více frekventované slovní spojení, než již dříve zmiňované "no worries", které mi tady odvětila i 60ti letá paní, když jsem se ptal na cestu. Čím více to kolem sebe slyším, tím méně jsem si jistý správnosti překladu. Použití je víc než univerzální, někdy je to "v pohodě", jindy "není zač" pak "bez obav" atd. Nestalo se mi, že bych tady narazil na někoho vyloženě nepříjemného. Ani na rušných ulicích v centru, kde jinde (třeba v Praze) bývá individuí povícero.

Doprava si taky zaslouží vlastní odstavec. První věc, která je tady špatně, je to, že se jezdí po levé straně. (někde jsem četl, že je to přirozenější, prostor pro debatu, dole v příspěvcích). V buse vystupujete dveřma vlevo, křižovatky jsou opačně, dokonce i na eskalátorech se stojí jinak než u nás. Mě to už po tom měsíci, ale až tak divné nepříjde. Největší problém mi však jako motoristovi dělalo to, že jsem se při pohledu na řidiče vozidla díval na spolujezdce :-D takže, tam nebyl problém vidět malé dítě, nebo 80ti letou babičku. Jinak autobusy jezdí poměrně přesně, až bych řekl, že většinou dříve a musí se na ně mávat, jinak nezastaví. Stejná procedura Vás čeká vevnitř, nezmáčknete tlačítko, nevystoupíte a jedete dál. Všechny autobusy jsou tady s automatem, tak to hlavně u starších modelů příjemně škube. Ve spojení s hustou dopravou ve špičce je to opravdu zážitek.

Další dopravní prostředek je hojně využívaný train (vlak). Spíše je to kombinace metra a vlaku. Nastupujete totiž většinou pod zemí, ale jezdí to nad zemí :) intervaly jsou jako v klasickém velkém městě, takže se nestane, že bych čekal víc než pár minut. Největší luxus je to, že jsou dvoupatrové a mají variabilní otočné sedačky ve směru jízdy. Pro názornou demnostraci jsem to chtěl natočit, ale zatím nebyla vhodná příležitost. Takže snad jindy. (aspoň foto)

Další z mnoha otázek bylo, jak je to tady drahé. Zatím pracuju a jsem z toho schopen pokrýt ubytování, stravu a dopravu. Ceny jsou srovnatelné s ČR (semtam něco dražší), ale v poměru k vydělaným penězům je to tedy levnější. Pravda je však taková, že pokud se chci někde podívat a aspoň z části splatit náklady, moc rozhazovat nemůžu. Oproti nám tady jinak mají spoustu druhů ryb, asi 10 různých druhů coca coly a klokaní maso, které se chystám brzy ochutnat. Taky doufám, že se co nejdřve oteplí a začne to pravé léto. Nezdá se to, ale 25°C není moc. V kraťasech mi semtam ráno bývá zima :-D a na koupání to chce aspoň 30°.

Další věc ve spojitosti se Sydney, o které jsem hodně četl a slyšel, byla ta, že je to jedno z nejmultikulturnějších měst vůbec, což musím potvrdit. Obecně je tady docela dost čechů, slováků a poláků. Taky dost lidí z Jížní Ameriky, Francie a jiných členských států, které mají povoleny víza "work and holiday" (kterých se česko imho nikdy nedočká). Prvenství však drží asiati, kterých je tady víc, než by se slušelo. Chvílema se člověk cítí jak v Japonsku nebo Korei. Šikmooký je fakt skoro každý třetí člověk. (stačí mrknout na fotky ze školy).

Pestrost fauny a flory, kterou jsem slíbil, že zdokumentuju, jsem bohužel zatím neměl možnost poznat tak jak bych si přál. Ale ten čas teprve příjde, takže o tom až příště.

Pokud by Vás zajímalo ještě něco, co jsem nezmínil, tak směle dole v komentářích.

PS : Viděl jsem tady vůz na odpadky s logem VEOLIA. Armiči, jsem na Tebe pyšný! Pracuješ v nadnárodní společnosti.

Vaříme s Vaškem a Royal Botanic Garden

Mé další víkendové jídlo bylo tentokrát o něco skromnější! Ze zbylých vajec jsem se rozhodl udělat omeletu. Při hledání výrazu "vaječná omeleta" na mě z googlu vyskočil recept ze stránek o kulturistice. Fitness centrum sice nenavštěvuju, ale aspoň jsem zjistil, jaké množství energetické hodnoty do sebe ten večer vpravím! Nebudu Vás dále napínat, rozžhavil jsem trochu více másla, než bylo potřeba a v rámci úspory přilil i trochu mléka. Nakonec to spíš byla taková pseudo vaječina a vzorovému obrázku se to moc nepodobalo, co je však důležité je to, že mi to chutnalo! Potunil jsem to totiž nad rámec receptu ještě plátkem sýra, oregánem a nově zakoupenou bazalkou. Zde je výsledek mého kulinářského umění.

Také jsem byl v neděli v další z mnoha částí Sydney. Royal botanic gardens aneb Královská botanická zahrada mě nadchla.

Tisíce různých stromů, rostlin a palmový háj, jenž se se 180 druhy palem řadí mezí nejlepší sbírky palem pod širým nebem na světě. Také tam bylo spousta Kaloňů, což jsou savci podobní netopýrům. Ti v RBG měli až 1kg a rozpětí křídel kolem metru. Naskytl se mi také jiný pohled z Farm Cove na most a operu a viděl jsem i druhou stranu, kde byly dvě obrovské lodi. Taky tam volně poskakovali a poletovali Kakadu žlutočečelatí.

Byl jsem se podívat i v Hyde Park Barracks muzeu, což je bývalá ubytovna pro trestance. Takhle tam kdysi spali.

Však mrkněte na fotky. Jdu spát.

Slovník a ztráty a nálezy

Ve třídě máme menší změny, všechny tři češky skončily a pár lidí zase přibylo. Zvláštní je každotýdenní invaze určité národnosti, tentokrát francouzů. U nás je to Sofie a Jean Baptiste, kterému říkáme zkráceně JB (džejbí), což je pro mě docela komické (modří vědí). Mám také další poznatek. Všichni asiati, bez výjimky, mají na stole neustále připravený elektronický překladač, který vypadá jako mini notebook. (viz. spolužačka níže na fotce).

Já jsem to vyřešil poněkud elegantnějším způsobem. Nainstaloval jsem si slovník do mobilu a ještě donedávna jsem sklízel obdiv a uznání spolužáků a učitelů, za pohotové a znalecké reakce. Zatím co asiati otevírali a louskali písmenka na těch svých laptopech a ostatní evropané neohrabaně listovali ve velkých a těžkých slovnících, já už se hlásil o slovo. Teď však častěji nastává situace "Don´t use your dictionary Faklaf...can somebody explain this word, please?" (aneb, nepoužívej ten slovník...může prosím někdo to slovo vysvětlit?). Používám ho, ale i tak docela často a dá se říct, že i denně v mnoha situacích! Díky za něj, skvělý to společník (jeho kvality jsem poznal již při písemkách na střední a tímto zdravím Mrs.Burn :-D).

Včera jsem našel v autobuse peněženku a bez zaváhání ji zanesl k řidiči, který s úsměvem poděkoval. To mi připomnělo, že jsem se vůbec nezmínil o tom, že jsem asi dva týdny zpět našel cestou do školy v metru na sedačce mobil. Nenapadlo mě nic jiného, než najít v seznamu kontakt "mum" v domnění, že to bude mobil nějakého školáka. Zvedla to však nějaká babička, které jsem nerozuměl ani slovo, předala mi někoho k telefonu a tomu jsem zdělil jméno, adresu školy a čas, kdy končím. Odpoledne před budovou školy stepoval natěšený asi 5oti letý korejec, který mě štěstím bez sebe chtěl pozvat aspoň na kafe (které bohužel nepiju). S díky jsem tedy odmítnul a s pocitem naplnění se s ním rozloučil. Znalý pořekadla "S poctivostí nejdál dojdeš" pevně doufám, že by se jiní zachovali stejně. Nepředpokládám totiž, že by se můj pobyt u protinožců obešel bez nějaké ztráty (ať už to bude cokoliv).

Nakonec mám pro Vás jeden hudební tip, který mi zpříjemňuje cestování emhádéčkem. Nikdy jsem nebyl hudební znalec, ale tohle mě nadchlo. Jedná se o zpěvačku Ayo a album Gravity At Last (stahujte kliknutím na název).

Ayo - Gravity At Last [2008]
(chillout, soul, folk, blues, female vocalists, singer-songwriter)
57,8 MB, 192kbs

Přeju příjmený, ač pro mě pracovní pátek.

První vaření a Darling Harbour

Je to zamnou vážení! Po pečlivém výběru ingrediencí (nejlepší poměr cena/kvalita), tedy toho co bylo nejlevnější jsem se pustil do díla. Cílem byly Pasta carbonára aneb uhlířské špagety (těstoviny) ale rovnou od Ostravy.

Neuhořel jsem, najedl jsem se a rozbil jen jedno vejce. Jelikož jsem snídal až v 11, tak to nebyl oběd, ale spíš večeře (což, ale na úspěchu nic nemění). Vařil jsem podle Johnnyho "fake-low" receptu z yp fóra. Touto cestou bych mu chtěl ještě jednou poděkovat. Moc mi to sice nechutnalo :-D ale i tak mám radost. Vzhledem k tomu, že jsem pak strávil půl hodiny v kuchyni uklízením nepořádku a mytím nádobí, asi nebudu vařit tak často jak jsem plánoval. Nic naplat.Těstoviny se povedly a je to mé historicky první samostatně uvařené jídlo (chápej- ne ohřev v mikrovlnce). Děkuji za podporu a gratulace prosím do komentářů!

V pondělí byl nějaký svátek (jaký, se mi bohužel nepodařilo zjistit) a ve škole jsme měli den volna. Vyrazil jsem tedy prozkoumat další část Sydney s názvem Darling Harbour.

Navštívil jsem Národní námořní muzem a také Mořské aquarium, kde jsem strávil asi 3 hodiny pozorováním nejrůznějších mořských živočichů. Fotit se tam moc nedalo, nebylo dost světla, ale aspoň něco málo v galerce. Byl tam i ptakopysk, želva s krkem dlouhým tak 20cm, mega mořský koník, žraloci, krokodýl a největší respekt jsem měl z asi dvoumetrového rejnoka, který v tunelu proplouval nadosah ruky (jen to sklo). Mám tedy nové přání, dotknout se někdy klidně i menšího macka ve volné vodě. Musí to být fakt zážitek.

Na večer byl nachystán stativ, takže jsem udělal pár cvaků efektně vypadajících jezdících schodů, osvětlený Harbour Bridge a nemohl jsem opomenout ani slavnou operu.

Takových maníků jako já tam pobíhalo minimálně pět. Takže příště zahodím veškerý stud a určitě ještě jeden noční výlet s prázdnout kartou a nabitým foťákem do těchto míst podniknu. Loučím se s Váma jednou ISM (I shot myself) fotkou.

Mou povedenou večeři najdete mezi fotkama, které jsem právě uploadnul. Valím do práce. See you.

Manly beach aneb jak má vypadat škola

Tak jsem se dnes konečně dostal k tomu, abych zase něco napsal. Posledních pár dnů totiž bylo dost hektických. Dnes mám jediný volný den v týdnu. Trocha regenerace neuškodí...jsem zvědav jaký rozpis bude v práci na příští týden. Zjistil jsem, že když pracuju každý den, nestíhám se vůbec připravovat do školy. Jsem doma totiž jen dvě hodiny a to si stihnu tak akorát udělat něco na jídlo. Víkend proto nejspíš budu věnovat poněkud netypické činnosti a to studiu, také snad už konečně i uvařím (na programu jsou špagety s kečupem :-D). Jinak se přes týden nic převratného nestalo. Akorát nepálcům v práci pořád dělá jméno "Vašek" problém a proto jsem si vysloužil přezdívku Vanessa. Je to taky na "V", dobře se to pamatuje a klukům očividně nedělá problém ani to, že je to dívčí jméno. Při každé příležitosti na mě s úsměvem přes půl obchodu pokřikují "Hááj Vanesssssa". Hlavně, že mají radost!

Dnes měl být sušenkový den, ale měli jsme kolektivní návštěvu známé Sydneyské pláže Manly.

Předpověď na dnešek hlásila 31°C, což se taky vyplnilo. Voda byla už o něco teplejší než minulý týden na Bronte (16,5°). Spojili jsme se ještě se třídou F, ale polovina se na to vykašlala, tak nás bylo jen 13. Teď je asi ta pravá chvíle, abych Vám představil našeho učitele. Jmenuje se Scott (na fotce ten v čepici), je to rodilý australan, má 31 let a ročního syna Dylana.

Ve škole jsem ho denně vídal ve formálním oblečení (tesilky a košile) a proto mě dnes docela překvapil. Nosí ležérní oblečení, je to vysloužilý surfař a je s ním sranda! Po dopoledni stráveném hraním beachvolejbalu, koupáním se v moři a tlacháním jsme ještě byli v rámci utužení kolektivu sednout na pivo. Tenhle styl výuky se mi zamlouvá a doufám, že takových školních hodin bude více ;)

Jednu japonku a dvě korejky tam bohužel nepustili, protože neměly žádný průkaz totožnosti. Až s podivem je, jak striktně se zde dodržují taková pravidla. Dnes jsem také poprvé použil oblíbený městský dopravní prostředek Farry, což je loď, která v pravidelných intervalech vozí lidi z jedné části Sydney na druhou. Je to mnohem rychlejší než to objíždět busem a taky se naskytne úplně jiný pohled na město.

Dále bych ve zkratce shrnul ubytování. Můj prvotní plán bydlet s cizincema sice nevyšel, ale není všem dnům konec. Jen už to nevidím tak růžově jako dříve. Byl jsem se totiž podívat na několik bytů v centru, které se většnou nacházejí v jednom z mnoha "mrakodrapů". V rámci nabídky ubytování je zdarma používání sauny, bazénu, lázní a kdovíčeho. Zní to hezky, to je, ale tak všechno. Realita je byt 2+1, kde bydlí 10 asiatů (4 v jednom pokoji, 4 v druhém a 2 v obýváku) a cena je asi o 30$ větší, než platím teď. Vypadá to, že stávající místo jen tak za něco nevyměním. Tohle je pohled na dům zvenku.

Však mrknětě do alba, přihodil jsem nějaké fotky z dneška a taky něco z toho ubytka.

Na konec ještě dva videjka ze školní lavice (omlouvám se za kvalitu, je to z mobilu). V prvním Vám zamává Yumi z Japonska.

A na druhém můžete vidět učitele Scotta a dva nové studenty, kterými jsou Belgičanka Ludvin (nebo Lidvin?) a francouz Damien.

Have a nice day.