O co vlastně jde?

Austrálie, země zaslíbená...pomyslel jsem si kdysi dávno. Nyní se začínám pomalu (čti ještě ne) balit. Čas se krátí, představy jsou stále intenzivnější a pracovní vytížení mi nedovolí sebemenší záchvěv strachu. Ale vezměme to popořadě. Slušelo by se říci, proč tam vlastně jedu. Mnohým to, jak jsem zjistil, dodnes ještě nedošlo ;)

Od pobytu na druhé straně polokoule si slibuji především jisté osamostatnění. Pochopíte snad, že neumět si ve svých devatenácti letech uvařit, vyprat a vyžehlit je více než tristní. Docela radikálním způsobem jsem se proto rozhodl s tím něco udělat. Sliby, že si tyhle věci procvičím alespoň doma (s mamkou) o prázdninách jsou tatam. Štěstí přeje sice připraveným, ale s tím už moc nenadělám. Nezbývá mi nic než jen doufat, že neumřu hladem, pod nánosem špíny či hanbou v pokrčených věcech. Mé pravidelné sklony k pohozeným trenkám u postele, nepřehlédnutelnému nepořádku, rychlému a jednoduchému jídlu typu bageta, mexický salát, bageta a benevolenci v nošení tři dny starých třiček, slibují přinejměnším zajímavé historky. Troufám si říct, že se v tomhletom ohledu máte na co těšit (já především).

Dalším a asi nejdůležitějším aspektem bylo zdokonalení si cizích jazyků. Zejména u angličtiny jsem si totiž již teď plně vědom toho, jak bude pro můj budoucí profesní život nezbytně důležitá (můj zdravý úsudek předpověděl TrafinOilu expand do anglicky mluvících zemí cca do 3 let). Rozhodl jsem se proto studovat na prestižní, světoznámé (ve skutečnosti malé a rodinné) Milton College kousek za Harbour Bridge v North Sydney. Školu bych měl, jak pevně doufám, završit cambridge certifikátem. Ale nechci předbíhat, o studiu snad podrobněji až na místě.

Příště Vás seznámím s podrobnostmi letu a cestovní horečkou (která se doufám dostaví).

Jedem

Tak a je to tady. Obávaný okamžik právě nastal. Mnozí určitě nevěřícně kroutí hlavou, jiní, ne až tak dobře mé osoby znalí nechápavě čtou se zaujetím dál! Je téměř jisté (pokud si nespletu terminál nebo nezapomenu letenku), že si splním další z mnoha mých naivních snů. Od 17.9 by se totiž Austrálie měla stát na delší dobu mým druhým domovem.

Mám v plánu spoustu věcí, mimojiné i to, že bych chtěl u protinožců na internetu trávit mnohem méně času (už tak si budu muset hodiny volat přes skype s Lenkou :-D) než doma - tzv. odvykací kůra (čti, žádný youngprimitiv, nyx atp.) a proto bych nerad denně rozesílal desítky mailů rodičům, přítelkyni, babičkám, tetám a strejdům, postpubertálním bratrancům, potencionálním fanynkám, milenkám, spolužákům a kamarádům. Z tohoto prostého důvodu jsem se rozhodl založit si blog. Měly by zde často přibývat úchvatné scenérie tamní fauny a flóry (víme jak to chodí v centru Sydney), pikantní články z mého soukromí, každodenní strasti spojené s pobytem u klokanů a především pozitivní informace vedoucí k plnému duševnímu uspokojení mých blízkých - nebojte zvládnu to.

Mnozí z Vás pořád ještě asi netuší o co jde, ale další podrobnosti na sebe určitě nenechají dlouho čekat a dozvíte se je v příštím updatu.

Také jste si již určitě všimli problikávajících fotografií vedle článku. Zatím se můžete kochat prosperující hlemýždí farmou (pro zvědavce je to nakonec opravdu Achatina fullica neboli Oblovka velká), kterou jsem s velkým nadšením zdědil po Arthurově imigraci do Kanady. Budu se ji muset však před odletem nějakým způsobem "zbavit" a zanedlouho by se tam měly objevit fotky z Austrálie. Takže tak.