26. března 2009

Pravy australsky outback


Pisu jak jsem sliboval. Outback je za mnou a bylo to krute v tom pravem slova smyslu. Cekal jsem, ze to nebude relax u bazenu, ale extremni teploty, ktere v techto koncinach na konci letni sezony nejsou obvykle, byly moc i na me. Po prvnich dvou chladnych dnech nastalo peklo. Muselo byt snad 50 stupnu. I s klimou v aute jsme umirali, v noci se nedalo spat a jedine misto, kde se dalo pres den prezit byl stin. Zavzpominal jsem si na Recko, kde jsem jako 8mi lety v noci lehal na studene kachle na balkone. Ve spacaku v busi bohuzel zadna takova vymozenost nebyla a teploty dosahovaly vyssich hodnot. Nerad to rikam, ale doufam, ze podobne utrpeni uz nezaziju [prehanim]. V aute a stinu, se ale porad sedet nedalo, takze jsem za celou tu dobu na sebe vypatlal tunu opalovaciho kremu a denne jsem vypil nejmene 5l odporne horke vody z kanistru, ktery se celou dobu vyhrival na slunci.

O tom jak narocne to bylo svedci i kolaps jedne anglicke spolucestovatelky, ktera to bohuzel nezvladla a byla letecky transportovana do Alice Springs [nebojte se, je v poradku]. Lidi se seslo trochu vice, nez jsem predpokladal, ale i presto jsme meli skvele osazenstvo. Anglicanky, tri holandane, svycari, australska vedkyne z Papuy Nove Guinei a kanadan CW [sidablju] s cinskymi predky, narozeny na Borneu a zijici poslednich 10 let ve Svycarsku :-D. Nesmim opomenout ani skveleho gajda, jimz byl zkuseny 50kilovy ozzik Hugh [hju], jenz i pres svuj vahovy hendikep zastal za dva a odvedl velky kus prace, kdyz oddane lehal do rozhaveneho pisku pri nescetnych opravach auta. Historky jako, ze nam malem upadlo kolo drzici jen silou vule pomoci jednoho sroubu si necham na doma. Bylo by to na dlouho.

Zvladl jsem to. Prosedel jsem nekolik tisic km ve stale se tresoucim jeepu, videl jsem pravou poust, stred Australie, tisic let stare malby aboridzincu, opalove mesto Cooper Pedy, Uluru, Kings Canyon a skalni utvary Katja Tuta. Mam spoustu fotek, takze se mate na co tesit. Dnes je to bohuzel bez diakritiky, ale jinou klavesnici tady nemaji. Za necele dve hodiny letim do Darwinu. Drzte se.

14. března 2009

Pár hodin před cestováním a večeře u Korejců


Tak je to tady. Zkoušky mám zdárně za sebou (po gramatické části jsem se rozloučil s dobrým výsledkem), jsem sbalen a ráno vyrážím. Posledních pár dnů bylo poměrně hektických, dříve zmíněnou pastu a opalovací krém jsem si nestihl koupit, ale to se vyřeší za provozu. Máslo z lednice podaruju Minsovi, zbytek sýra Alexovi a nic mi nebrání ráno opustit velkoměsto, jež mi bylo do teď australským domovem.

Ve čtvrtek se semnou chtěli spolubydlící rozloučit ve velkém stylu a tak jsme jako už tradičně (minule s Timem) vyrazili do restaurace. Mé přání bylo jíst něco netypického. Ellia navrhla nejlepší korejskou restauraci v Sydney. Slavná je tak, že jsme si třičtvrtěhodinové (ano čtete správně) čekání na volný stůl zpříjemnili sklenkou vína v protějším klubu. Nechal jsem tam sice jmění, jak se na poslední večeři sluší a patří, ale jednoznačně to byla nejlepší zkušenost co jsem tady měl. Zjistil jsem, že jíst pomocí hůlek je luxusně pohodlné a korejské jídlo chutná lépe než vypadá. Nebýt těch čili papriček všude okolo a následné půlminutové nemožnosti dýchat.



Příjemné to zakončení. Tož se doma držte, myslete na mě semtam a snad se po cestě odněkud ozvu. Jednou týdně tady můžete kliknout.

Cu mates.

11. března 2009

Cestování po Austrálii a Gran Torino


Pomalu se blíží nejočekávanější část mého pobytu u protinožců. Moc se mi nechce věřit, že je to tady. Hrozně mi to všechno uteklo a pomalu odpočítávám dny. Už se jen 4x vyspím a vyrážím za dobrodružstvím. Čeká mě nabitý měsíc, jehož naplánování jsem nakonec vzal do vlastních rukou (jak jinak) vzhledem k tomu, že jsem nikdy nic přes net nebookoval a kreditní kartu jsem do nynější doby používal takřka sporadicky, to byl nadlický výkon! Zabralo mi to moře času, čtení, studování, porovnávání, přemýšlená a plánování co navštívit a co vynechat, protože Austrálie je tak velká, že na její důkladné prozkoumání bych si musel vyhradit nejméně půl roku života, mít tisíc peněz na auto, benzín a ještě více trpělivosti překonávat ty nekonečné vzdálenosti . Jelikož o mě v následujícím měsíci uslyšíte jen zřídka, podělím se s Vámi alespoň o můj smělý plán.


V sobotu mám, jak všichni dobře víte, záverečné zkoušky. Slavit se asi moc nebude, protože hned brzy ráno v neděli letím do Adelaide, kde bych se měl zůčastnit desetidenní expedice přes outback do Alice Springs ve 4x4 Jeepech. Doufám, že nevynecháme posvátný monolit Uluru a že nezmeškám letadlo z Alice Springs do Darwinu, kde bych se měl zdržet 4 dny v Kakadu National Parku. Bude následovat přelet do Cairns a dvoudení objevování velkého bariérového útesu na palubě potápěčské lodi. Z Cairns bych měl pokračovat eastcoastem dolů. Strávím tři dny sailováním a potápěním na Whitsundays Islands a o něco jižněji se pak budu prohánět čtyři dny v jeepu po největším písečném ostrově světa Fraser Islandu. Završit bych to měl prohlídkou Brisbane a letem zpátky do Sydney. Zní to hezky, snažil jsem se do toho měsíce nacpat fakt maximum a pokud se mi podělá něco na začátku, zhroutí se všechno ostatní a já si budu o tom všem moci zpetně číct alespoň tady na blogu.

Je třeba koupit opalovací krém, novou zubní pastu a sbalit se. Moc času mi při tom učení nezbývá, ale včera jsme si zpříjemnili večer kinem za $8. No neberte to. Tentokrát jsme vybrali film Gran Torino.


Na The Reader asi dlouho u mě nic mít nebude, ale příběh veterána z Korejské války, který se snaží napravit mladého mongola, jež se mu pokusil ukrást auto také nebyl špatný. Chvílema jsem se musel opravdu držet, aby mi neukápla slza. Problém byl však trochu s angličtinou, jež byla v podání Eastwooda nesrozumitelná a plná slangu. Sprostých slov jsem během mého pobytu pochytil jen pár a proto jsem filmu z velké části nerozuměl, sprosté slova totiž tvořily jeho většinu. Mrkněte na to.

Ještě se před odletem ozvu.

8. března 2009

Speaking, Mardi Gras a Art Gallery of NSW


Tak sobotní speaking mám za sebou. Menší chaos v zařazení do dvojice, ale nakonec jsem to s korejkou Eunice [Junis] zvládli. Uběhlo to nějak rychle, pár otázek, popsat obrázky a šlo se do domů. Pokud by byla takhle v pohodě i příští sobota tak by to bylo fajn. Nicméně výsledky se dozvím až za dva měsíce, posílají to totiž do Cambridge.

Včerejší den jsme zakončili velkolepou podívanou na každoroční průvod gayů a lesbiček nazvaný Mardi Gras. Vyrazili jsme s Alexem už o dvě hodiny dříve, abychom se tím davem vůbec protlačili a něco viděli. Loňská statistika půl miliónu diváků totiž zněla hrozivě. O bizarní oblečky nebylo nouze. Posuďte sami jedny z těch slušnějších.



První Mardi Gras průvod se konal 24. června 1978, byl však násilně ukončen střetem s policií. Od té doby se pravidelně stjíždějí tisíce příznivcu podpořit gaye a lesbičky právě do Sydney a díky obrovské návštěvnosti před několika lety předčil dokonce nejznámější průvod v San Francisku. Letos bylo údajně jen 300 000 lidí. Natočil jsem i nějaké videa, která však z důvodu chabého internetového připojení nemůžu uploadovat. Budete si muset počkat na doma. Při cestě zpátky jsem zdokumentoval nehorázný bordel všude kolem. Už jednou jsem tady psal, že ozzikům nedělá problém ohodit věc od pusy na zem, ale takovou spoušť jako včera, jsem fakt ještě neviděl. Nicméně uklízecí četa nastoupili téměř okamžitě a už ráno ve městě nebyl ani papírek.



Dnes jsme si dopoledne ještě zašli prohlídnout Art Gallery of NSW. (Asi poslední budova v Sydney, ve které je něco zajímavého k vidění a ještě jsem tam nebyl). Teď sedím doma, venku prší a je zima (něco kolem 20°). Vidím to dnes večer na saunu.

4. března 2009

The Reader, IGA, PaddyPalin a AutoCad


Tento týden jsem skončil v IGA [ájdžíej]. Sice trochu předčasně a neplánovaně, ale přesto dobrovolně. Do sobotní speakingové zkoušky zbývá pár dní a je třeba se připravit. Za necelé dva týdny mi končí škola a čeká mě závěrečná zkouška. Podle toho bude ten speaking hračka. V mnoha ohledech jsem se značně zlepšil, některé části mi bohužel stále dělají problémy. Ale co naplat, budu se snažit a nějak to dopadne!

V pondělí jsme si zašli s Alexem zlepšit náladu do kina na dramaticko romantický válečný thriller The Reader [Předčítač]. Jak napovídá čsfd, jedná se o příběh lásky, tajemství a soucitu na území poválečného Německa. Jednoznačně nejlepší snímek co jsem tady v Sydney viděl, a že jich nebylo zrovna málo. Jako jeden z mála filmů, který nutí přemýšlet. V hlavní roli účinkuje skvělá Kate Winslet, která byla za úctyhodný výkon oceněna oscarem, což jsem se dozvěděl až po příchodu domů od korejce Minsa. Velkou radost jsem měl taky z toho, že ač to nebylo zrovna lehké, dá se říct, že jsem všemu bez problémů rozuměl. I definitely recommend it.



Jinak jsem přemýšlel, že by bylo dobré se zmínit trochu o pracovních příležitostech v Sydney. Z dřívějšího popisu může leckdo usoudit, že si tady člověk do jednoho dne najde práci a není to vůbec složité, ale pravda je trochu jiná. Moc jsem ty peripetie s hledáním a věcmi okolo nepopisoval, proč taky, ale někomu, kdo se tady chystá, by se to mohlo hodit.

Prolézání inzerátu v novinách, nespočet telefonátů, kolem 50 rozdaných životopisů, na 100 rozslaných mailů. Rád bych řekl, že alespoň někdo. Ale v 99% případů opravdu nikdo neodpoví. Můj poslední marný pokus byl outdoorový shop PeddyPalin za rohem. V období Vánoc potřebovali lidi jako sůl, dokazovala to početná skupina pracovníků, tvořena převážně nepálsky mluvícími přistěhovalci, jež bych si troufl tvrdit, měli angličtinu horší než já. Zabralo mi plůlhodinu vyplnit nějaké jejich dvě lejstra. Otázky jako, kde jsi všude cestoval, co jsi zažil, jaké máš plány a jaké znalosti můžeš uplatnit v komunakaci se zákazníky, byly jako stvořené pro mě! Nadšen jsem vše odevzdal s pocitem, že mě musí do druhého dne zaměstnat. Mám však takové nemilé tušení, že to nepříliš usměvavá paní snědé pleti za pultem zmuchlala a hodila do koše. Jak jinak si vysvětlit, že se do teď neozvali a halda nepálců tam pobíbá mezi stany, pohorkami a batohy dále?

Další můj triumf byly kopie nedávno nabytého certifikátu Autodesk Academia z AutoCadu a Inventoru. North Sydney, kde se nachází má škola, se technickými firmami jen hemží a o inzeráty s požadavkem detailní znalosti právě těchto programů není nouze. Plat 5x vyšší než v IGA by ze mě za tu dobu udělal skoro milionáře a teď někde bych se nejspíš koupal s rodinou a nejbližšími na Fiji. Ono v přepočtu necelých 800 Kč na hodinu opravdu není k zahození. Někteří na emaily odpověděli, většina však ne. Asi jsem v přesvědčování o tom, že opravdu není důležité být resident (občan Austrálie) nebyl dosti důsledný. Což o to, že to byl jeden z pěti hlavních požadavků. Nechal jsem tedy hledání zaměstnání v tomto oboru asi hned dva týdny po příjezdu a ztrávil hezkého půl roku v iga. I tak to byl obrovský přínos a dobrá zkušenost. Děkuji všem zůčastněným a zdravím nepálské kluky i holky u pokladen. Budu na Vás vzpomínat.