O co vlastně jde?

Austrálie, země zaslíbená...pomyslel jsem si kdysi dávno. Nyní se začínám pomalu (čti ještě ne) balit. Čas se krátí, představy jsou stále intenzivnější a pracovní vytížení mi nedovolí sebemenší záchvěv strachu. Ale vezměme to popořadě. Slušelo by se říci, proč tam vlastně jedu. Mnohým to, jak jsem zjistil, dodnes ještě nedošlo ;)

Od pobytu na druhé straně polokoule si slibuji především jisté osamostatnění. Pochopíte snad, že neumět si ve svých devatenácti letech uvařit, vyprat a vyžehlit je více než tristní. Docela radikálním způsobem jsem se proto rozhodl s tím něco udělat. Sliby, že si tyhle věci procvičím alespoň doma (s mamkou) o prázdninách jsou tatam. Štěstí přeje sice připraveným, ale s tím už moc nenadělám. Nezbývá mi nic než jen doufat, že neumřu hladem, pod nánosem špíny či hanbou v pokrčených věcech. Mé pravidelné sklony k pohozeným trenkám u postele, nepřehlédnutelnému nepořádku, rychlému a jednoduchému jídlu typu bageta, mexický salát, bageta a benevolenci v nošení tři dny starých třiček, slibují přinejměnším zajímavé historky. Troufám si říct, že se v tomhletom ohledu máte na co těšit (já především).

Dalším a asi nejdůležitějším aspektem bylo zdokonalení si cizích jazyků. Zejména u angličtiny jsem si totiž již teď plně vědom toho, jak bude pro můj budoucí profesní život nezbytně důležitá (můj zdravý úsudek předpověděl TrafinOilu expand do anglicky mluvících zemí cca do 3 let). Rozhodl jsem se proto studovat na prestižní, světoznámé (ve skutečnosti malé a rodinné) Milton College kousek za Harbour Bridge v North Sydney. Školu bych měl, jak pevně doufám, završit cambridge certifikátem. Ale nechci předbíhat, o studiu snad podrobněji až na místě.

Příště Vás seznámím s podrobnostmi letu a cestovní horečkou (která se doufám dostaví).