Už jsem se trochu zabydlel a je na čase, abych Vám ten palác představil. Stěhování z Bronte do centra mělo několik důvodů. Popisovat detaily by zabralo hodně času a je to spíše na individuální debatu. Zvýšil se nájem, bylo to poměrně daleko od školy a práce a hlavně jsme tam neměli lednici. Troufám si říct, že nikdo z Vás, nikdy tak dlouho bez lednice nebydlel. Nedokážete si to představit. Pro mě, jakožto pro člověka snažícího se zdokonalit si přípravu vlastnoručně ukuchtěného jídla to bylo utrpení. Při hledání jiného ubytování jsem i já věčný optimista začal pochybovat a připravoval jsem se na nejhorší (byt s 10 asiaty, hrozným smradem a žádnou vidinou zdokonalení si angličtiny).
Vysvobození však přišlo jako blesk z čistého nebe a stala se jím 31 letá korejka Kuiyoung s anglickým pseudonymem Ellie, která obývá pokoj se svým přítelem angličanem Timem v Millennium Towers na Sussex street v centru Sydney asi jen minutu a půl od metra.
Já jsem na pokoji s francouzem Hugem a dánem Danielem. Všechno jsem detailně nafotil, takže si to prolezte. Jak už jsem psal, dveře na fotobuňku při vstupu do budovy se otevírají čipem, cestou k výtahu se na mě pokaždé úsměje a pozdraví týpek v kvádru na recepci a výtah je ošéfovaný tak, že mě pustí zase na čip a jen na mé patro. Nedostanu se nikam jinam. Na chodbě je koberec a taky vchod do místnosti s odpadovou rourou, kde házíme sáčky z koše (takže žádné chození do popelnice), v bytě máme jinak myčku i sušičku na prádlo, již zmiňovanou dvoudvéřovou lednici a dvě koupelny, takže se nestane, že bych stál frontu jako minule. Co mě však přesvědčilo bylo, když mi Ellie ukázala spa neboli wellnes centrum (it's up to you). Sauna, bazén, vířivka, ping-pongový stůl a posilovna.
Přes Vánoce, když jsem nechodil do školy jsem tam byl každý den, kromě neděle, až jsem si říkal, jestli to je zdravé. Ale jen nahodím ručník, sjedu výtahem a za půl minuty se sauním. Byl bych blázen tohle nevyužít, navíc když mi to tak z domu chybělo. Taky jsem tam potkal jednu asiatku (čert aby poznal, jestli byla z koreje, číny nebo japonska), která vešla do sauny v botech, kraťasech, triku, ipodem na uších a mobilem v ruce. 100°C...absolutně nepochopitelné.
Ostatně asiati jsou celkově zvláštná národ. V nájmu mám totiž zahrnuto i neomezené množství rýže, nikdy jsem nechápal proč je v každém inzerátu uvedeno "free rice". Teď už vím, majitelka Kuiyoung ji jí každý den na snídani, oběd i na večeři a proto máme za kuchyňskýma dveřma 25kg velký pytel (v životě jsem to neviděl). Co si však pořídím domů až dojedu, je další vymoženost, kterou je vařič rýže. Do téhle mašinky nasypete požadované množství, zaliteje trochou vody, zmáčknete čudl a po pár minutách je hotovo. Asi jsem si lépe ani vybrat nemohl, už párkrát mě totiž pohostila korejským jídlem (viz. fotka). Až na to, že jsem pak nemohl dýchat, protože tam bylo více chilli než rýže a masa dohromady.
Já jsem nedávno na oplátku solidarity a vlídnosti všem uvařil bambory s kuřecím řízkem se sýrem a šunkou a k tomu nakrájel kopu zeleniny. Musel jsem se opravdu zlepšit, protože všichni měli prázdné talíře - nepopíratelný důkaz. Nejvíc jsem se stejně však nasmál, když jsem si všiml, že Ellie jí brambory čínskýma hůlkama. Učil jsem se to a není to žádná sranda.
Teď ještě v obýváku spí Timův kámoš angličan James, který za pár dní letí na Fiji. O zábavu tedy máme postaráno.
Nakonec ještě zmíním dvě věci, první je, že i přesto, že jsem nejmenší, tak spím na největší posteli (chudák dvoumetrový Daniel se krčí nahoře na dvoupatrovce a nezapomene to každý den před spaním dát hlasitě najevo), která má větší rozměr než je typické a proto mi na ni nepasuje prostěradlo (povšimněte si na fotkách).
Druhá věc se týká pořádku. V pokoji jsem jediný kdo používá skříň. Frantík si obsah své krosny vysypal na jednu velkou hromadu před postel a před pár dny jsem byl svědkem toho, jak si před tu kupku neštěstí stoupl, poškrábal se na hlavě a řekl "tak které tričko si obleču dneska"..prohrabal to, vytáhl to nejméně pokrčené a spokojeně odešel. Zato Daniel to má podchycenější, své věci si roztáhl do dvoumetrové řady podél stěny, tak aby se kolem toho dalo chodit a tímpádem to nemusí prohrabovat. Nedávno jsme taky vedli debatu o tom, jak skvělé je hodit tričko na zem, trenky pod židli, ponožky pod postel a nikdo Vám na to nic neřekne. Nevýhoda je, že to pak musím jednou za dva dny všechno sebrat a nacpat zpátky do skříně. Hold je to zvyk :-D. Dokážete si asi představit 5 kluků v bytě. Po pár dnech všude nehorázný bordel. Ellie se tomu však rozhodla rázně zamezit, jednoho hezkého večera se posadila do prostřed obýváku a taktně zvýšeným hlasem oznámila, že ještě nedávno vypadal ten byt jako nový, a že si přeje aby to tak i zůstalo. V životě jsem neviděl tak bleskový úklid. Jeden odnesl odpadky, druhý vyluxoval, třetí utřel stůl a čvrtý uklidil boty. Po pár minutých jsme to tam skoro nepoznali!
A nakonec mám pro Vás jednu lahůdku, protože jsem stáhl i fotky z dánova foťáku. Takhle jsem se probudil po jedné akci. Na tři dny jsem nemohl do sauny a na bazén, protože bych si připadal poněkud trapně a tři dny se taky Daniel hlasitě smál, když slyšel mé každodenní hlasité nadávání z koupelny při obtížném drhnutí zad. Hold je to chlapec samý ftípek!
I přesto co je tam namalováno, šikanován nejsem. Kluci mě opravdu berou /i přes věk a ironický nádech, kterým to píšu ;-D/ Btw. nebylo ani tak hrozné to mytí zad, jako stržení lepící pásky z vlasů a lýtka.
Fotky zdeee!
