Australia Day, nález ztracené peněženky a Seven Pounds

Nějak to poslední dobou hrozně letí a dívám se, že jsem se už pár dní neozval. Po sobotní šichtě jsem cestou domů málem uhořel. Takové vedro jsem ještě nezažil, přejít dvacet metrů na zástavku a zachránit se klimatizovaným autobusem byl nadlidský výkon a i po tak krátké vzdálenosti jsem mohl žďímat triko. Jestli jsem někdy nadával na foukající klimu v busech a metru (a jakože jsem se fakt nesčetněkrát třepal zimou), tak teď jsem její podstatu pochopil. Doma jsem nezůstal ani 5 minut, namazal jsem se opalovacím krémem a vyrazil se zchladit do moře. Překvapivě kolem půl 7 večer ještě byla Bronte beach plná lidí. Ve stínu bylo určitě přes 40°C.

Neděli jsem věnoval studiu a v pondělí byl státní svátek. Slavil se totiž Australia day. Po třinečáky bych to přirovnal k hutnickému dni, jen s tím rozdílem, že asi na 100x větší ploše a s milionem lidí. Všichni neustále mávali australskýma vlajkama, kdo ji nedržel v ruce, tomu trčela z batohu nebo z poza čepice. Našli se i takoví, kteří měli počmárané tváře či dokonce tetovačky.


V Hyde Parku se promítaly filmy, plno pódií s atrakcema pro děti a spoustou různých doprovodných akcí včetně obrovského ohňostroje. Já si překvapivě vybral sraz aut (především veteránů) a poté jsem se vydal do několika muzeí, ve kterých jsem ještě nebyl.

Vstup byl buď zdarma nebo za poloviční vstupné. Navštívil jsem mincovnu, starou sesternu v sydneyské nemocnici, Parliament house, velice poutavé Justice a Police muzeum a nejvíc mě zaujalo Museum of Sydney, ve kterém jsem také ztrávil neúměrně dlouhou dobu sledováním dobových fotografií ze stavby slavného mostu a opery. Z toho důvodu jsem nestihl poslední věc, kterou jsem měl ten den v plánu a sice projížďku historickým dvoupatrovým autobusem. Hodně zajímavý byl i do dnešní doby plně fungující Government house (s fotkou, dokumentující obědvajícího Putina a Bushe), který normálně není veřejnosti přístupný. Bohužel se však ve většině nesmělo fotit, takže snímků moc nemám.

Další překvapení mě čekalo večer, když vrazil do dveří štěstím záříci Tim, jež před dvěmi dny ztratil někde ve městě peněženku a s nadšením mi začal vyprávět, že mu volala policie ať si ji přijde vyzvednout. Pracovník ochranky v místním supermarketu (Coles) ji našel a poslušně odevzdal. Vzhledem k tomu, že v peněžence zůstalo $300 (neuvěřitelné), jsem byl nucen s ostatníma oslavit tuto radostnou událost ve dvou podnicích v historické a nejdražší části Sydney - The Rocks, kde nás Tim pozval a taky tam asi ty tři kila nakonec nechal. Z peněženky nezmizel opravdu ani haléř, hold jsme v Sydney. Pravda, moc příjemně se mi do školy nevstávalo, ale zakončení prodlouženého víkendu to bylo famózní!

V úterý již tradičně Greater Union Cinema. Chtěl jsem dát ten Curious Case of Benjamin Button, ale musel jsem na půl osmou do práce a z důvodu neúměrně dlouhé doby filmu jsem zvolil kratší, zato opět všemi chválený snímek Seven Pounds v hlavní roli s Willem Smithem.


Když už i můj brazilský spolužák říkal, že u toho brečel, tak jsem čekal fakt hodně. Nebudu popisovat o čem to je, ale u mě opravdu propadák. První hodinu jsem asi čtyřikrát na pár minut usnul (ok, byl jse po pondělku docela unavený) ale taky i proto, jsem až tak úplně nepochopil děj (spíš to však přisuzuju angličtině). Rozvláklé, nudné a ani zmiňovaný ubrečený konec ve mě nic moc nevyvolal. Tož nevím. Snad bude ten Benjamin Button lepší.

Pár fotek (převážně aut).