Cleaning na dostizích

Víkend je pomalu zamnou. V pátek, sobotu a v neděli jsem byl v nové práci. Mým zaměstnavatelem na víkendy se stala cleaningová firma Cleanevent. Cleaning (klínink) neboli čištění a uklízení je tady častou prací, protože Ozzici jsou všeobecně hrozně nepořádní. (viz. níže). Cleanevent je velká mezinárodní společnost působící po celém světě, já jsem konkrétně na dostihovém ovále Rosehill Gardens a našim úkolem je kompletní udržování pořádku v areálu. V pátek jsem asi 6 hodin luxoval koberce v salóncích pro smetánku. (ism v záchodovém zrcadle s vysavačem ala batoh :-D)

V sobotu byl jeden z největších dostihových dnů v roce. Jelo se 8 závodů a očekávalo se až 15tis. lidí. Takovou atmosféru jsem nezažil ani na hokejové extralize. V Austrálii jsou dostihy jedním z nejoblíbenějších sportů a je to taky jistá společenská událost. Pánové v oblecích, dámy v róbách s klouboky. Sázejí o sto šest, pijí ještě víc. Je tady zvykem, všechny prohrané (v podroušeném stavu i vyhrané) tikety zmačkat a odhodit na zem. To by samo o sobě nebylo nic překvapivého, s postupujícím časem a hladinou alkoholu v krvi, se však na zemi začíná objevovat vše. Od plechovek, hranolků až po rozšlapané párky v rohlíku. Moc to nechápu. Příjdou vymódění a vyparádění a pak sedí v tom bordelu, který si hážou pod nohy. Hnus velebnosti.

V den D sem vyfasoval černou firemní košili s logem a jal se práce. Podmínkou byly černé společenské kalhoty (tzv. tesilky - ano nemám je rád) a černé boty. Mé černé kalhoty, které jsem si pořídil do supermarketu, však nesplňují podmínku "reprezentativní vzhled" a tesilky jsem si nestihl koupit. V nouzi poznáš přítele, říká se. Tentokrát se mi stal oporou filipínský kámoš Árí z práce (tímto mu ještě jednou děkuji a zdravím), který mi je ochotně s hláškou "no worries mate" půjčil. Je stejného vzrůstu, fajn, říkal jsem si. Jednu vadu na kráse to však přeci mělo, Árí má asi 5O kg. Nebudu Vás napínat. Knoflík skoro praskl, mé břicho taky a po 12ti hodinové sobotní šichtě jsem ty gatě nemohl rozepnout. Nic naplat, budu si muset pořídit vlastní.

Celou sobotu jsem byl tedy na nohou, obíhal stoly, odnášel plechovky od piva, láhve od šapmaňského a talíře. Lidí bylo moc, alkoholu taky a odpadků ještě více. Pronikl jsem trochu do tajů dostihových závodů, poznal jak funguje sázení a viděl na živo dostihy. Je úplně něco jiného, když stojíte pár metrů od dráhy, vidíte kousek od sebe tryskat svalnatá koňská těla a slyšíte dupot skoro přehlušený fanděním. Neděle byla už jen ve znamení úklidu, opět vyluxovat a uklidit VIP salónky, pozametat odpadky v areálu a jelo se domů. Práce je nepravidelná, protože dostihy nejsou každý týden, ale je dostihová sezóna a už teď vím, že se těším na další race (rejs)! See you.

Mrkněte na nějaké mobilovky z poslední doby.