Pár hodin před cestováním a večeře u Korejců

Tak je to tady. Zkoušky mám zdárně za sebou (po gramatické části jsem se rozloučil s dobrým výsledkem), jsem sbalen a ráno vyrážím. Posledních pár dnů bylo poměrně hektických, dříve zmíněnou pastu a opalovací krém jsem si nestihl koupit, ale to se vyřeší za provozu. Máslo z lednice podaruju Minsovi, zbytek sýra Alexovi a nic mi nebrání ráno opustit velkoměsto, jež mi bylo do teď australským domovem.

Ve čtvrtek se semnou chtěli spolubydlící rozloučit ve velkém stylu a tak jsme jako už tradičně (minule s Timem) vyrazili do restaurace. Mé přání bylo jíst něco netypického. Ellia navrhla nejlepší korejskou restauraci v Sydney. Slavná je tak, že jsme si třičtvrtěhodinové (ano čtete správně) čekání na volný stůl zpříjemnili sklenkou vína v protějším klubu. Nechal jsem tam sice jmění, jak se na poslední večeři sluší a patří, ale jednoznačně to byla nejlepší zkušenost co jsem tady měl. Zjistil jsem, že jíst pomocí hůlek je luxusně pohodlné a korejské jídlo chutná lépe než vypadá. Nebýt těch čili papriček všude okolo a následné půlminutové nemožnosti dýchat.

Příjemné to zakončení. Tož se doma držte, myslete na mě semtam a snad se po cestě odněkud ozvu. Jednou týdně tady můžete kliknout.

Cu mates.