Objet rodinu a pořádně se vyspat bylo důležitější než blog a proto se ozývám s menším spožděním. Nemusíte mít tedy strach, letadlo nespadlo a výbušninu mi nenašli.
Jsem doma! Neuvěřitelné. Seriál "Chudý vesničan ve spárech velkoměsta" je u konce. Když se podvozek rozhrkaného letadla společnosti British Airways dotkl ruzyňského asfaltu, skoro mi ukápla slza. Byl jsem si jist, že teď už se ten trup zřítit nemůže a uvědomil jsem si, že jsem to všechno zvládl!! Obrovská zkušenost je za mnou a začíná mi normální život. Plná lednice jídla, 7 hodin spánku, díry v cestách, nepříjemné úřednice, ale taky rodina, kamarádi, čepovaná kofola a vodárna! Díky za to.
Jak už jsem předeslal minule, hodilo by se nějaké resumé. 7 měsíců, je poměrně dlouhá doba. Pobyt u klokanů mi dal mnohem víc, než jsem původně očekával. Některé věci jsem popravdě čekal lehčí, některé bych si naopak tak složitě nepředstavil ani ve snu. Když je špinavé triko, je ho třeba vyprat jinak by nebylo v čem jít do školy. Když dojde v lednici jedna ze dvou věcí (sýr a máslo) je třeba zajít do obchodu a nakoupit. Když nejsou peníze musí se pracovat. Když se má spát tak se učí do školy. Když jste sami ,nemá Vám kdo pomoct. Tohle si člověk doma nejspíš nikdy neuvědomí. Do toho neznalost jazyka, prostředí a časový posun. Jiná kultura, strava a mentalita lidí.
Opravdu je to pro mě velký úspěch a až teď si uvědomuju jaké, že jsem to měl štěstí. Měl jsem vytyčeno několik cílů. Hlavní důvodem bylo naučit se pořádně anglicky. Dalším, být od prvního dne absolutně finančně soběstačný. Tzn. pokrýt základní životní náklady (zaplatit jídlo, nájem a dopravu). Do třetice si vydělat na to, abych poznal Austrálii a ze zbylých peněz rodičům splatit školu a útrapy spojené s mým odjezdem (denní mytí čtyř talířů místo třech jen proto, abych alespoň imaginárně obědval s něma, každotýdenní uklízení mého pokoje, kdybych se náhodou vrátil dříve atp.).
Angličtinu jsem tam neměl s kým porovnat, ale poslední měsíc cestování mě utvrdil v tom, že jsem se tam přece jen něco naučil. Bez přemýšlení vedu konverzaci ,dá se říct na jakékoliv téma. Od prvního dne jsem opravdu neviděl ani korunu, dokázal jsem bydlet v poměrně luxusních podmínkách a hlady jsem taky neumřel. Je až s podivem, že se mi za tak relativně krátkou dobu podařilo vydělat i tolik peněz, abych pomocí všech možných prostředků viděl tak obrovský kus země, koupit si nějaké věci a co zbylo dovézt domů a částečně splatit dluh. Rozepsal bych se více, ale nechám si to na vyprávění.
Na závěr bych chtěl všem moc poděkovat. Celé rodině za přízeň a podporu, kamarádům, že na mě nezapomněli a Lence, že mě i po tak dlouhé době půl hodiny v slzách objímala na letišti. Necelých 6500 tisíc lidí na blogu za dobu sedmi měsíců jsem fakt nečekal. Návštěvnost skoro 30 lidí denně v průměru, mě motivovala nepřestat psát a teď jsem za to rád. Zamozřejmě jsem nezapomněl vimplantovat google analytics a tak mám podrobnou statistiku o veškerém pohybu.
Na mapě vidím, že se na blog podívali lidé z 52 zemí, i z takových jako je Rumunsko, Brazílie, Senegal, Ghana, Venezuela, Norsko, Panama, Izrael a plno dalších včetně samozřejmé nejčastější Canady, kde je Arthur, Austrálie, kde jsem byl já a ČR. Pořád přemýšlím čím to, že u nás má nejvíce návštěv Praha, druhá je Ostrava a třetí teprvé rodný Třinec. Měst odkud lidé ke mě zabloudili je více. Děčín, Louny, Litomyšl, Cheb a mnoho dalších. Průměrně strávili čtenáři na stránce přesně 2 min. a 47 sec. což je docela dost vzhledem k nevelké četnosti updatů. Obrovskou radost mám z toho, že celých 68,57% lidí používalo k prohlížení FireFox. Druhý se stále bohužel drží IE. Kdo tedy ještě nepřesedlal, je na čase. Lidé surfovali nejen pod Windowsema, ale dokonce i z Iphonu a Symbianu.
Klíčová slova, podle kterých se lidé na blog dostali si zaslouží vlastní odstavec. Nejčastějším bylo samozřejmě naťukání slova "vasucek". Ale objevily se i hesla, která mě dostala. Čtyři lidi například použili pro vstup slovní spojení "želva s dlouhým krkem", jiní "naložené kuřecí maso", našli se i tací s "alpy holky" a "co je vaječina". Hezké "jak vydělat cestováním" a diskutabilní "směr odtoku vody". Někdo chtěl pracovat a zkoušel štěstí s "chci makat". Ale mezi perly bych zařadil "holly shit", "nahatý děvčata" a "václav s přezdívkou vanesa".
Ke slibovanému porovnání tělesných proporcí taky došlo. Váha kleska o více než 3kg na 62,6kg. O předpokládaných 5 čísel jsem se nevytáhl. Porostl jsem jen o tři na 172 cm.
Tolik ke statistikám. Ještě jednou děkuji všem za podporu. Putování je u konce a tímpádem i mé blogování. Možná časem aspoň do alba nahodím nějaké fotky z cestování, aby se mohli podívat i Ti, kteří se nedostanou na promítání. Takže teď už bez obav mažte url z oblíbených.